Státní podpora bude pět procent, rozhodl Ústavní soud

Státní podpora stavebního spoření bude 5 % z ročně uspořené částky, nejvýše však ze základu 20 000 Kč ročně, což znamená nejvýše 1000 Kč ročně. Rozhodl tak Ústavní soud, který zamítl ústavní stížnost skupiny poslanců. Státní podpora byla zákonem snížena z 10 % na 5 %. V dubnu 2024 tento zákon napadli poslanci hnutí ANO u Ústavního soudu a domáhali se zrušení části novely zákona o stavebním spoření, která snižovala státní podporu na 5 %. Ústavní soud návrh skupiny poslanců zamítl jako nedůvodný.

Změna zákona o stavebním spoření platí

Státní podpora stavebního spoření je určena zákonem o stavebním spoření. Do konce roku 2023 byla výše státní podpory stanovena na „10 % z uspořené částky v příslušném kalendářním roce, maximálně však z částky 20 000 Kč“.

V roce 2023 byl přijat zákon 349/2023 Sb. o konsolidaci veřejných rozpočtů, který snížil státní podporu na 5 % z ročně uspořené částky, a to pro všechny střadatele, bez ohledu na datum uzavření smlouvy o stavební spoření. Nároky na státní podporu které vznikly do konce roku 2023 zůstaly zachovány, ale nová státní podpora se od začátku roku 2024 snížila na polovinu.

Skupina poslanců podala v dubnu 2024 Ústavnímu soudu návrh na zrušení této změny, protože je podle jejího názoru neústavní. Ústavní soud tento návrh shledal nedůvodným a 2. dubna 2025 jej zamítl. Dnes bylo toto rozhodnutí zveřejněno.

Výsledek byl očekávatelný, nikoli však jistý

Ústavní soud nerozhodoval o snížení státní podpory stavebního spoření poprvé. Podobná situace nastala v roce 2011, kdy byla státní podpora snížena analogickým způsobem z 15 % na 10 %. I tehdy se snížení dotklo všech smluv bez ohledu na datum uzavření. Stejně tak se změna nedotkla zálohy státní podpory, která již byla jednotlivým účastníkům přiznána. Snížení se týkalo pouze státní podpory nárokované od roku 2011.

I tehdy byly uvedené změny napadeny skupinou poslanců u Ústavního soudu. Ten rozhodl, že způsob snížení státní podpory působí účinky nepravé retroaktivity, která je v zásadě ústavně konformní. Protože loňské snížení státní podpory bylo technicky provedeno stejně jako v roce 2011, bylo pravděpodobné, že Ústavní soud v podobné věci rozhodne podobným způsobem.

Výsledek však nebyl předem jasný. Je zřejmé, a přiznává to i Ústavní soud, že snížení státní podpory znamená pro střadatele určitou újmu, kterou je nutné poměřovat s veřejným zájmem na přijetí nové právní úpravy. A zde byla pro navrhovatele příležitost ukázat, že veřejný zájem na snížení státní podpory je dnes menší než v minulosti (protože bude dosaženo menší úspory), případně že je újma způsobená střadatelům větší než dříve. To se však nepodařilo.

Výsledek je 1:2

Snížení státní podpory od roku 2024 bylo historicky třetí. Předchozí změna proběhla v roce 2011 a je popsána v předchozím odstavci. První snížení státní podpory bylo v roce 2004, kdy byla snížena sazba státní podpory (z 25 % na 15%) ale zvýšil se maximální základ (z 18 000 Kč na 20 000 Kč). Maximum státní podpory tak kleslo ze 4500 Kč na 3000 Kč.

Toto historicky první snížení státní podpory se však týkalo pouze smluv uzavřených od roku 2004, tedy po změně zákona. Smlouvy uzavřené do konce roku 2023 měly i nadále státní podporu v původní výši. Za poznamenání stojí, že předkladatel novely, který bylo Ministerstvo financí, v důvodové zprávě k tomuto bodu uvedl, že „odpovídá současné právní praxi v otázkách retroaktivity“.

Z pohledu legitimního očekávání a předvídatelnosti práva tedy byla v roce 2011 podstatně větší naděje na zachování dřívější (výhodnější) státní podpory pro střadatele, kteří smlouvu o stavebním spoření uzavřeli před změnou zákona. V roce 2011 se stát skutečně zachoval nekonzistentně a změnou státní podpory pro všechny smlouvy popřel svůj předchozí právní názor. Proto je dnes spíše uklidňující, že snížení státní podpory proběhlo stejným způsobem, jako v roce 2011. Příliš časté střídání by skutečně nebylo prospěšné.

Autor: Petr Kielar