Úvěr

Úvěr je forma dočasného postoupení peněžních prostředků. Ten, kdo prostředky poskytuje, se podle Nového občanského zákona označuje jako úvěrující, zatímco ten, kdo prostředky přijímá, je úvěrovaný.

Nový občanský zákoník v § 2395 stanoví, že „Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky“.

Na rozdíl od zápůjčky (dříve půjčky), která se může týkat jak peněz, tak i hmotných věcí, je předmětem úvěru poskytnutí pouze peněžních prostředků.

Úvěrující a úvěrovaný, nebo věřitel a dlužník?

Nový občanský zákoník přinesl řadu nových pojmů, mezi nimi také označení úvěrující a úvěrovaný. Dřívější obchodní zákoník používal pojmů věřitel a dlužník. Ke změně došlo pro přesnější pojmenování obou stran. Věřitel a dlužník existují i nadále – věřitel je ten, kdo má určité právo (nárok na plnění), dlužník ten, kdo má povinnost něco plnit.

Rozdíl mezi jednotlivými pojmy je patrný z následujícího příkladu – klient si chce půjčit od banky peníze a uzavře úvěrovou smlouvu. Banka je úvěrující, klient je úvěrovaný. Bezprostředně po uzavření smlouvy o úvěru má klient právo na vyplacení peněz (úvěru) od banky. Tedy banka je dlužníkem a klient věřitelem. Poté, co je klientovi úvěr vyplacen, je povinen úvěr splácet a role se obrací – banka je věřitelem a klient dlužníkem. Zatímco označení věřitel-dlužník se mění v závislosti na situaci a fázi úvěrového vztahu, označení úvěrující – úvěrovaný se nemění. Banka je v tomto případě stále úvěrující a klient úvěrovaný.

Smlouva o úvěru

Smlouva o úvěru nemusí mít písemnou formu, může být uzavřena i ústně. To se však netýká například spotřebitelských úvěrů, tedy úvěrů poskytovaných osobou, která poskytuje úvěry v rámci své podnikatelské činnosti spotřebitelů, tedy fyzickým osobám, které nejednají v rámci své podnikatelské činnosti. Smlouva o spotřebitelském úvěru musí být písemná.

Úroky

Úrok je odměna, kterou platí úvěrovaný úvěrujícímu za zapůjčení peněz. Zákon neupřesňuje způsob, jakým jsou úroky počítány. Banky používají několik různých způsobů výpočtu úroků, které se liší počítáním času a četností připisování úroků k jistině (kapitalizace). Podrobně jsou tyto výpočty popsány v článku o výpočtu úroků.

Stavební spořitelny a úvěry

Stavební spořitelny poskytují několik druhů úvěrů:

Úvěry ze stavebního spoření, které jsou hlavním cílem stavebního spoření. Na tento úvěr získá klient nárok až po určité době spoření a přidělení cílové částky, výhodou je však pevná a zákonem omezená úroková sazba (blíže viz článek úvěry ze stavebního spoření).

Překlenovací úvěry jsou poskytovány klientům, kteří dosud nesplnili podmínky pro přidělení cílové částky. Tyto úvěry mají obvykle horší podmínky, než úvěry ze stavebního spoření (viz též překlenovací úvěr).

Komerční úvěry může stavební spořitelna poskytovat osobám, které nemají smlouvu o stavebním spoření (tedy nejsou účastníky stavebního spoření). Tyto úvěry smí stavební spořitelna poskytovat dle § 9 odst. 1a) zákona o stavebním spoření pouze tehdy, když tím nejsou omezovány úvěry ze stavebního spoření poskytované účastníkům stavebního spoření.